Čirok je někdy nazýván plodinou budoucnosti, neboť snoubí hned několika zajímavých vlastností. Je zdravý, nabízí široké využití v kuchyni a jeho pěstování je ekologické.
Výskyt: původní domovinou čiroku je severní Afrika. Odtud se následně rozšířil v podstatě do celého světa a od 20. let minulého století se pěstuje také na našem území. Sluší se ovšem dodat, že některé druhy této rostliny jsou jedovaté. Pro jiné ale člověk nalezl různá využití.
Popis a účinné látky: čirok je rod rostlin z čeledi lipnicovitých, kam ze zdraví prospěšných bylin patří třeba také citrónová tráva. Nejrozšířenějším druhem je čirok dvoubarevný neboli obecný, na který se tedy zaměříme na následujících řádcích. Kořeny této byliny mohou sahat až do hloubky 170 cm a hladké stéblo někdy dosahuje výšky až 3,5 m. Listy jsou široké a disponují slabou voskovou vrstvou, která je chrání. Květenstvím je lata, obilky mají rozličné velikosti, tvar i barvu. Kvete přitom v průběhu letních měsíců.
Čirok obecný patří mezi obiloviny a někdy se mu přezdívá „pšenice celiaků“. To znamená, že neobsahuje lepek a mohou jej konzumovat i lidé na bezlepkové dietě. Jaké látky naopak obsahuje? Z těch účinných musíme určitě jmenovat rostlinné bílkoviny, komplexní sacharidy či vlákninu, ale také řadu minerálních látek jako železo, draslík, hořčík nebo zinek. Dále obsahuje fytosteroly, polyfenoly či vitamíny, a to především ze skupiny B-komplex. Jeho konzumace vám tedy může velice prospět.
Užitečné části: používáno je zrno, a to jako alternativa jiných obilovin.
Léčivé účinky čiroku dvoubarevného
Z pozitivních účinků této obiloviny se uvádí především ty protizánětlivé, čímž se tedy opět liší od některých běžnějších obilovin, které mohou k zánětům naopak přispívat. Čirok má navíc důležité antioxidační vlastnosti. Za tyto účinky mohou především obsažené polyfonely, které zároveň pomáhají v boji s rakovinotvornými buňkami. V žádném případě se tedy nejedná o vhodnou potravinu jen pro celiaky, ale do svého jídelníčku by ji měl zařadit opravdu každý.
Pozitivně navíc působí i v mnoha dalších ohledech. Zmínit musíme např. jeho antidepresivní účinky a rovněž přispívání k celkovému posílení mozku a centrální nervové soustavy. Zároveň podporuje tělesnou imunitu, metabolismus a zdraví kardiovaskulárního systému. Prospívá ovšem rovněž kostem, svalům, nehtům a vlasům. Dobrou zprávou navíc je, že čirok dvoubarevný mohou konzumovat i těhotné a kojící ženy, neboť jim nemůže nijak uškodit.
Jak si čirok připravit doma?
Pokud si pořídíte čiroková zrna, budete je muset nejprve tepelně upravit, aby byla lépe konzumovatelná. Taková úprava však bývá poněkud delší. Zrno je vhodné na nějakou dobu namočit, následně propláchnout a teprve poté vařit, a to zhruba 50 minut. Až bude hotové, můžete jej použít do salátů, polévek, kaší anebo jako přílohu. Kromě toho si lze zakoupit čirokovou mouku, jíž lze v podstatě použít jako mouku „klasickou“. Tato obilovina tedy může mít v kuchyni opravdu široké uplatnění.
Recept na čirokové placky s bramborami: 500 gramů brambor uvaříte tradičně v osolené vodě s kmínem. Necháte vychladnout a nastrouháte. Poté je smícháte se 100 g čirokové mouky, solí, dvěma vejci a vytvoříte těsto. To rozválíte, nakrájíte na placky a osmažíte.
Čirok jako plodina budoucnosti?
Tato obilovina snoubí různé pozitivní vlastnosti. Kladně působí na lidské zdraví, přičemž neobsahuje lepek, což je bílkovina, která na člověka nemusí působit nejlépe. Zároveň nabízí široké využití v kuchyni. Navíc je velmi odolná proti suchu, takže nevyžaduje vydatnou zálivku. V zemědělství tedy může zajišťovat nižší spotřebu. Kromě toho mohou nalézt uplatnění i ke konzumaci člověkem nevyužité části, a to jako ekologické topivo, případně jako krmivo pro dobytek.
Pěstování čiroku
Jak už jsme zmínili výše, tato obilovina velmi dobře snáší sucho, což není vzhledem k oblasti jejího původu zase tak překvapující informace. Navíc se dobře vyrovnává i s teplotními výkyvy, i když se jedná především o teplomilnou rostlinu. V našich podmínkách proto mohou v některých částech roku panovat nepříznivé podmínky. Pro její pěstování je důležitá i skutečnost, že nemá vysoké nároky na zeminu. Nejlépe se jí ovšem daří v hlubokých a středně hlinitých půdách.
Napište komentář