Mořena barvířská – sloužila k výrobě barviva, dnes pomáhá s chorobami ledvin

Latinský název: Rubia tinctorum

Ačkoli druhový název rostliny napovídá, že se používala k výrobě barviva (viz níže), mořena barvířská má i zajímavé léčivé účinky.

Výskyt: mořena barvířská roste především v mírném pásmu. Vyskytuje se přitom zejména v oblasti od jižní Evropy po Střední Asii. V minulosti byla ale vysévána i na našem území, kde zplaněla, takže ji lze výjimečně v ČR nalézt dodnes.

Popis a účinné látky: jedná se o trvalku z čeledi mořenovitých, která dorůstá do výšky až 1 m. Její oddenek je plazivý, lodyha bohatě větvená a porostlá krátce řapíkatými a vstřícnými listy, které s palisty vytvářejí nepravé přesleny. Listy jsou přitom dlouhé až 5 cm, eliptické až kopinaté a na vrcholu hrotité. V horní části lodyhy přecházejí ve vstřícné listeny. Květy jsou drobné a mají žlutou či zelenožlutou barvu. Plodem je dvoupeckovička. Hlavní účinnou látkou mořeny barvířské je kyselina ruberytrová.

Užitečné části: používán je především oddenek s kořeny, ale někdy také listy.

Léčivé účinky mořeny barvířské

Ačkoli druhový název rostliny napovídá, že se používala k výrobě barviva (viz níže), opomenout nesmíme ani její léčivé účinky. Předně nachází uplatnění při ledvinových chorobách, neboť obsažené látky dokážou rozrušovat a rozpouštět ledvinové kameny a účinná je rovněž při zánětu močového měchýře, když dokáže dezinfikovat močové cesty.

Mořena barvířská se ovšem nepoužívá pouze k léčbě poruch ledvina a močového měchýře, ale účinkovat by měla rovněž při zácpě, stejně jako při menstruačních potížích (zpožděná či zmeškaná menstruace). Podle některých zdrojů má pozitivní vliv rovněž na poruchy sleziny a dříve byla využívána i při léčbě ischiasu (ztuhnutí zádových svalů).

Mořena barvířská jako zdroj (červeného) barviva

V léčitelství nachází uplatnění především oddenek s kořeny rostliny, ten je ale navíc používán i k výrobě červeného barviva. Barvicí látkou je přitom glykosid alizarin. Barva se ovšem může měnit s použitím mořidla, takže mořena bývá zdrojem i dalších barevných odstínů (žlutohnědá, fialová či růžová). Ačkoli v západním světě její uplatnění v barvířství téměř zanikl, protože alizarin se začal vyrábět uměle z antracenu, k tomuto účelu se dnes stále používá v jihozápadní Asii.

Pěstování mořeny barvířské

Semena mořeny barvířské je nutné vysadit na jaře či na podzim do dobře zryté půdy, přičemž ke klíčení dochází zhruba po třech týdnech. Rostlina vyžaduje plné slunce, ale dařit se jí bude rovněž v mírném stínu. Dále ji vyhovují hluboké, lehké půdy, které mohou být hlinité či vápnité. Množí se přitom dělením plazivého kořene. Největších rozměrů oddenek dosahuje ve třetím roce života, kdy také obsahuje nejvíce barviva.

Fotogalerie:

Sdílení příspěvku přes sociální sítě:

  • 1
    Share

Buďte první kdo přidá komentář

Napište komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna.


*