Lžičník lékařský: tradiční léčivka obsahující hodně vitamínu C

Latinský název: Cochlearia officinalis

Lžičník lékařský (zdroj: vlastní galerie autora)

Lžičník lékařský je bylinkou, jejíž druhový název odkazuje k pozitivnímu vlivu na lidské zdraví. Její listy lze navíc využít zajímavým způsobem v kuchyni.

Výskyt: tento druh se původně vyskytoval na pobřeží západní a severní Evropy. V současné době ovšem roste i ve vnitrozemí „Starého“ kontinentu.

Popis a účinné látky: lžičník lékařský je rostlinou z čeledi brukvovitých, která dorůstá jen do maximální výšky 30 cm. Na lodyze roste přízemní růžice listů, které připomínají lžičku (odtud rodový název). Spodní listy jsou podobné, zatímco střední a horní listy vypadají odlišně. Rostlina kvete ve druhé polovině jara a její květy jsou převážně bílé. Plodem je šešulka. Lžičník obsahuje účinné látky jako vitamín C, hořčiny, silice, třísloviny nebo enzymy.

Užitečné části: používány jsou především listy, někdy ale také celá kvetoucí nať, případně další části bylinky.

Léčivé účinky lžičníku lékařského

Jak napovídá druhový název, tato rostlina je dlouhodobě považována za účinnou „léčivku“. Vzhledem k tomu, že obsahuje větší množství vitamínu C, byla dříve využívána na lodích jako prevence proti kurdějím. Lžičník lékařský působí rovněž diureticky (močopudně), kladný vliv má i na trávení a zároveň podporuje chuť k jídlu. Navíc se může podílet na redukci tělesné hmotnosti.

Bylinka je rovněž uváděna v souvislosti s léčbou angíny, stejně jako s bolestmi v krku. Především v dřívějších dobách se také používala pro své příznivé účinky na záněty v ústní dutině a dásní. Navíc neúčinkuje pouze vnitřně, ale také vnějšně. Dlouhodobě je známá pro své antiseptické účinky, které je možné využít např. při léčbě špatně se hojících drobnějších poranění.

Využití lžičníku lékařského

Ačkoli není lžičník lékařský známý jako kuchyňská ingredience, jeho využití v kuchyni může být poměrně široké. Jeho listy, které obsahují nejvíce účinných látek, sice mají palčivou chuť, přesto se dříve přidávaly do salátů. Použít je lze také do tvarohu, případně jen na chléb s máslem. Vylisovat si z nich můžete také šťávu. Nať či listy stačí odšťavit v odšťavňovači či vymačkat a pít se dá i třikrát denně.

Existuje ovšem i další kuchyňské využití lžičníku lékařského. Tak například v severských zemích se bylinka nakládá podobně jako kysané zelí. Někdy se rovněž její poupaty nakládají jako kapary. Uplatnění navíc mohou nalézt i naklíčená semena, která rovněž obsahují velké množství vitamínu C. Využití této bylinky v kuchyni tedy může opravdu široké a lze si z ní připravit různé zdravé dobroty.

Lžičník lékařský a pěstování

Vzhledem k tomu, že lžičník lékařský pochází z poměrně studených oblastí, jedná se o mrazuvzdornou rostlinu. Přesto má ráda slunná stanoviště. Ačkoli jí vyhovují sušší místa, není úplně snadné si ji vypěstovat. V každém případě se doporučuje tuto bylinku nejprve předpěstovat (od března do května) a do půdy ji vysadit teprve poté, a to v květnu či červnu.  

Doporučujeme: vzhledem k tomu, že je lžičník lékařský botaniky řazen do čeledi brukvovitých, je možná trochu překvapivě příbuzný takovým rostlinám, jako je kapusta, rukola, křen nebo hořčice.

Fotogalerie:

Sdílet příspěvek:

Diskuze k článku

Napište komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna.


*